Panuška Lyrics

Na obrazech Jaroslava Panušky
dekadence vystrkuje parůžky.
Studio je světem monster hladových
s žabíma očima, hnátů zkroucených.
Bludičky tu s vodníky zpívají
pocity hrůzy rozechvívají.
Červený kohout sedí na klandru
pod ním kráčí Prtioko na vandru.

Jeden obraz vybočuje
fantasii vybičuje:
Jak by vypadaly katolické hřbitovy
kdyby Římané místo křižování věšeli?
V mihotavém světle svíček
stojí řádky šibeniček
a na každé z nich visí ten
jenž jest lidstvu zaslíben.

Za úplňku ze semene oběšence
vychází takzvaná bioluminiscence.
Na temeni šibeniční hory
září záhon mandragory.
Vytažené strašlivě pak kvílejí
na rušitele hypnoticky civějí.
Při pohledu na ta rozechvělá těla
nejedna kořenářka zešílela:

Z lesa utíká do polí
pro sebe sama si drmolí: (ref.)

Obzor se zabarvuje šarlatem
tenké stopy ve sněhu navátém.
Dlouhými kroky stavení „to” měří
monstrum ovšem nevšímá si dveří.
V okně se zjevuje bezhlavý umrlec
jeho lebku na stole má umělec.
Jaroslav tu podřimuje nad obrazem ve světnici
Lebka k tělu zpět putuje, obdivuje komposici:

Všichni umrlci rázem ožijí